Moje cesta k nošení dětí

Nošení dětí (angl. babywearing) je způsob přepravy dítěte z místa na místo s pomocí různých nosících pomůcek, který může být příjemný a prospěšný jak matce, tak dítěti. Nošení umožňuje pečovateli, aby měl dítě stále u sebe a zároveň měl volné ruce a mohl se tak věnovat každodenním aktivitám.

Nošení je vhodné pro děti od kojeneckého po batolecí věk, zdravé i nemocné. Nosit je možné také předčasně narozené děti tzv. „klokánkování“ (Kangaroo care). Nosičem může být jakýkoliv člověk, který o dítě pečuje, tedy nejen matka, ale také otec, jiný příbuzný, chůva aj. (zdroj-wikipedie)

Prvního koho jsem viděla, že nosí děti v kusu hadru za několik tisíc byla moje kamarádka Evička, která z nošení byla tak nadšená, že mě strhla na šátko-mánii hledání vhodného šátku pro mě.

Už před narozením prvorozeného jsem tedy věděla, že chci nosit své děti.

Líbilo se mi, že je budu mít u sebe, budu se s nimi mazlit, budu mít volné ruce, budu trochu Ezo jako indiánka.

První šátek

byl tmavě šedý elastický šátek už ani nevím jaké značky. Byl to levný kus metráže a na zkoušku, jestli se mi nošení bude líbit, dostačující.

Z prvního vázání,

které jsem zkoušela ještě jako těhotná s plyšovým medvědem, jsem byla dost rozpačitá. Vůbec jsem nevěděla co má která ruka dělat a každých pár sekund zastavovala video podle kterého jsem se učila.

Poprvé jsem syna navázala

když měl 2 týdny, protože už mě z toho jak byl neodložitelný bolely ruce a z jeho věčného křiku uši a srdce.

U prvního navázání, které doprovázel hlasitý synův pláč jsme byli spoceni oba. Ale po zavázaní a kraťounkém pohoupání křik ustal a syn usnul.

A já jsem měla volné ruce, mohla si zajít na záchod, uvařit čaj, poskládat prádlo, sklidit nádobí a nebyla jsem nervózní, kdy se miminko vzbudí. Když se zavrtěl zhoupla jsem se na míči, nebo jen v kolenou, zasyčela ššš a spal dál. Úplný zázrak.

Do té doby spal vždy jen krátké spánky, mezi kterými byl nespokojený.

Další navázání jsem vytunila a vázala až polospící miminko. Pohupovala jsem se v bocích, šeptala ššš, takže u vázání nekřičel a já jsem v klidu mohla šátek dotáhnou k oboustranné spokojenosti.

Po spaní se vždy vydatně najedl a mezi spánky už nebyl tolik nespokojený.

Nošení jsem si tedy velmi oblíbila. Nebo,

vlastně mi ani nic jiné nezbylo.

Syn plakal, kdykoli byl někde bezemne odložený, plakal v kočárku, v autosedačce, bez šátku spal ve dne velmi krátce.

Když muž viděl jaký je ten kus hadru zázrak, nechal si syna navázat taky a společně tak pracovali na počítači a já jsem měla prostor např. se okoupat, nebo jen tak odpočívat sama se sebou.

Syn rostl rychleji než tabulkové děti a tak velmi brzy, ani ne na konci šestinedělí jsem pochopila že tento šátek nebude náš dlouhodobý pomocník jak psali na obalu (až do 15kg 😀 ).

Ale budeme potřebovat, za prvé něco nosnější a pevnější a za druhé něco krásné, co pro mě bude radost si motat.

Do oka mi padl pevný, lehký duhový šátek.

Ten jsem prostě musela mít.

Navázaní pevného šátku 

byla lahoda pro moje záda a ramena. Šátek se dal krásně dotáhnout, miminko spokojeně spinkalo. Měla jsem si ho koupit rovnou.

Naučila jsem se

vázat i na záda,

což měl syn moc rád a tím pádem jsem byla více vyriabilnější a mohla i vysávat v předklonu, nosit pohodlně koš s prádlem, vařit aniž by jsem se bála že syna popálím. V létě nám v úvazu na zádech nebylo takové horko.

Se šátkem jsme si vystačili až do synovo 14měsíců, kdy jsem s ním chtěla více cestovat. Tehdy jsem si řekla, že bude pohodlnější

nosítko,

přeci jen po cestě budu syna častěji sundávat a opět nandávat. Opět jsem si řekla, že jsem si nosítko měla koupit už dávno.

O rok později se nám narodila dcera, tu jsem si navázala už po cestě z porodnice.

Po zkušenosti se synem jsem byla chytřejší a nechtěla riskovat pláč v autosedačce. Na záda jsem si ji dala už na konci šestinedělí proto, že byla zavařovací sezona a bylo potřeba udělat přesnídávky a další dobroty.

Koupila jsem si šátkové nosítko (ne jedno), což byla úplná lahoda a pohoda a taky ring-sling, hlavně na cesty do auta, z auta, na nákup…. Pro syna jsme koupili

nosítko na větší děti.

Když byla doma krize a já jsem potřebovala např. pověsit prádlo ale obě děti potřebovaly potulit, tak jsem si je navázala oba.

Menší dopředu, větší dozadu.

Oni spoko, že jsou s maminkou a já spoko, že můžu pověsit plenky.

U třetího dítka jsem vyzkoušela několik šátků a nosítek.

Takže mám bohatou zkušenost s nošením dětí, po jednom i v tandemu, v různých šátcích a nosítkách od novorozenců až po 3,5 letého chlapáka na turistice v Alpách,. Starší děti nenosím, ne že by jsem já, nebo oni nechtěli, ale já mám děti veliké a jak mají víc jak 20kg, tak se mi pod tíhou podlamují kolena.

Jsem přesvědčená, že nošení dětí může být velikým pomocníkem.

Alespoň pro mě byl, jak doma, že jsem měla volné ruce na práci, nebo dalšího sourozence, nebo taky venku, kdy se naše děti jako miminka nerady vozily v kočárku.

Nošení v nosiči nebo i v náručí děti uklidňuje, uklidňuje to i toho kdo nosí.

Čichli jste si někdy k hlavičce malého miminka, nebo i dítěte? To je tak omamná uklidňující vůně, kdy není nic jiné okolo než ten okamžik.

Nikdy není pozdě začít s nošením.

Já jsem nošení využila u novorozenců pro jejich potřebu blízkého kontaktu, u batolat pro jejich uspokojení zvídavosti, kdy byli v mé úrovni a pozorovali okolí, na uklidnění při růstu zoubků, při nemoci, kdy jsme kontaktem kůže na kůži snižovali teplotu, u větších dětí na dosycení poroznosti a taky když venku na procházce bolely nožičky a na mnoho dalších situací.

Pokut jste nikdy nenosili, ale měli by jste zájem o konzultaci jak na to, případně by jste potřebovali doladit váš úvaz nebo dotažení nosítka, můžete mě kontaktovat. Domluvíme se na schůzce, která bude probíhat u vás doma nebo na jiném dohodnutém místě. Můžete si uvázat demonstrační panenku, kterou budu mít k dispozici, nebo rovnou své miminko. K dispozici budu mít šátky i nosítka.

Nošení zdar!